Druhy dědičnosti Tisk Email
Napsal uživatel Petr Suchánek   

Dědičnost kvalitativních znaků

     Autozomální dědičnost se týká dědičných znaků uložených na autosomech. V klasickém pojetí, které je nazýváno Mendelovská dědičnost, uvažujeme právě tuto dědičnost, bez ohledu na genovou vazbu. Viz. článek o Mendelových zákonech.

Dědičnost kvantitativních znaků

     Je mnohem složitější, než dědičnost znaků kvalitativních. Na vzniku znaku se podílí více genů malého účinku a nezanedbatelný vliv zde má i vnější prostředí (potrava, světlo, teplota...) - odpovídá tedy multifaktoriální dědičnosti - viz níže. Alely buď mohou mít podíl na základní hodnotě znaku (neutrální alely), nebo tuto základní hodnotu nějakým způsobem upravují (aktivní alely). Pro přenos těchto alel opět platí pravidla monohybridismu. Projev znaku v generaci vyjadřuje Gaussova křivka. Průměrné hodnoty tudíž mají v populaci největší procento zastoupení, jedinců s extrémními hodnotami (ať již nízkými či vysokými) je mnohem méně. Mezi takovéto znaky, patří například délka těla či průměrný počet mláďat.